27.6. – 4.7.r.9 – Dvory prírodných remesiel
„Pobyt medzi všetkými milými malými aj veľkými bytosťami na vašom gazdovstve nás naplnil veľkou radosťou, pokojom aj spokojnosťou s novými znalosťami aj salašníckymi skúsenosťami. Ďakujeme za všetko, nech je Živa s Vami!!!“
obrázky z dvorov TU
Takto se s námi rozloučili účastníci letošních „Dvorov prírodných remesiel“ a myslím, že jsme je neviděli naposled – Marcel smutně dodával, že se mu odtud nechce a že si příště musí ostříhat tu ovci a „vyrúbať mysku“. Měl totiž ošklivou modrou umělohmotnou, ale nechtěl jíst za žádnou cenu z jiné. Letos stihnul zatím jen lžíci (ale zato parádní) a ovce nám mokly, takže když měl on zrovna chvíli, kdy by mohl stříhat, ovce byly mokré a splyhlé a stříhat se nedalo. Tak jsem tu jeho dostříhala až po táboře.
No a co si všechno vyzkozušeli? Každý od něčeho víc, od něčeho méně – nedá se stihnout všechno, protože – kdo chce salašničit a dá se touto cestou – učí se pak už celý život a stále je co objevovat, co vylepšovat, čemu se divit a z čeho se radovat.
Ovečky jsem tedy ostříhali, vyprali jsme vlnu, a zkusili si filcovat filcovací jehlou – zrodili se dva krásní beránci – jednoduchá technika, kterou se dá vrátit ke kořenům zpracování vlny a při které se dá, zvláště Zdenka si to pochvalovala, rozjímat a duševně i tělešně výborně odpočívat.
Každý den se někdo učil dojit kozy – a ranní vstávání nebylo mnohdy úplně příjemné – zvláště po večeru, kdy se povídalo dlouho do noci. A kozy taky někdy nechtěly spolupracovat, protože jak jim někdo naruší jejich zvyky (jsou zvyklé na určité zacházení a třeba i na přesné pořadí při dojení) a najednou příjde někdo, kdo po nich chce, aby si stouply jinak a jinam a těma prstama to spíš tlačí dovnitř, než ven, a proč to tak dlouho trvá?… co všechno asi koze běhá hlavou, když k ní příjde cizí člověk a chce ji podojit? Hned nám svůj nesouhlas dávaly najevo. Ale účastníci byli šikovní a učenliví a kozy se udobřily a nechaly se podojit.
Každý den si taky někdo vyrobil oštiepok – Juraj stihnul dokonce tři! Vyráběl se sýr a nakládal se do oleje, dělal se i tvaroh a žinčica, z urdy jsme měli pomazánku a ochutnávaly se různé druhy sýrů, které se tu dělají. Mňam.
Krásná práce byla výroba krbcov a náramnic – s kůží je třeba se mazlit, aby změkla a podvolila se tvaru, který jí nabízíme. A že se dařilo – 4páry krbcov a dvoje náramnice, radost pohledět!
Ale jak to tak na salaši bývá, je třeba se učit i pracem, které nejsou tak oblíbené, takže jsme se dostali i k čištění kozí stájničky a podestýlání kapradím a listím. Určitě je na co vzpomínat – v letních horúčavách je to práce opravdu nezapomenutelná.
No a samozřejmě se i stavělo – salašnický i stavitelský dvůr probíhaly současně a navzájem se prolínaly, že se každý vlastně zúčatňoval všeho.
Na stavitelském dvoře byla hlavní náplní stavba dřvenice – salaše z dob Jánošíka. Mistrem stavby je Bredy – Pútibor, který svoje řemeslo opravdu umí – byla radost se dívat, jak stavba pod jeho vedením roste přímo před očima. Rubalo se, pílilo se, tesalo se, loupalo se, měřilo se, nosilo se, stavělo se, křesalo se,….sekerky hrály krásnou muziku a do rytmu pomekávaly kozy a pobekávaly ovce, koníci si vyhazovali z kopýtka. Borka občas zavyla. Joj to byl tanec!
Krokvy se teď hrdě tyčí nad lesem a těší se na pokrytí krásným novým osikovým šindelem.
Zatím se daří nejen představa, jak má srub vypadat, ale i myšlenka, že bude postaven čistě z místního materiálu, z polomov. „Chvála za dary z čistého zdroja – chvála aj bytostiam, cez ktoré prišli.“
I na výkopové práce přišla řada a srub původně ve svahu je teď na rovince a vznikl prostor na přístavek – třeba na dřevo.
A u dolního přístřešku jsme položili travní drny a i déšť nám pomohl, takže během pár dní jsem měli před přístřeškem krásný zelený trávníček. A samozřejmě ho nejvích oceňovaly všudypřítonmé a nejzvědavější bytosti – kozy.
Týden nám vesele utekl a když se to vezme kolem a kolem – bylo to velmi příjemné setkání s lidmi a bytostmi, které mají chuť napojit se na svoje kořeny, chuť dělat něco pro sebe a pro přírodu, chuť žít plným, tvůrčím a smysluplným životem, chuť si uvědomovat souvislosti a vztahy všeho se vším,…byla to prostě paráda!
Děkuju, že jsme se setkali, že jste tu byli a že jsem se navzájem obohatili.
Chvála a těším se zase na setkání.
Ladomíra
obrázky TU
Zdroj: Ved.sk
