Včera jsem zpracovala další sušené dary matky Země a mimo jiné i pelyněk černobýl – na Slovensku lidově zvaný palina.
K dispozici jsem měla velké silné rostliny, z větší části jsem připravila metly ( svazky) na vykuřování. Občas jsem do svazku ořidala i květy.
Vykuřovacích metel vzniklo dost. Zapálené krásně kouří a doutnají. Na konci vykuřování je možné je zahasit vyklepáním žhavých doutnajících kousků. Uhasenou metlu lze znovu použit příště.
Drobné částí sušiny byly rozdrceny až na prach – na můj nejoblíbenější suchý bylinný vlasový šampon.
Čtyři části dřevnatých stvolů jsem ponechala jako ozvučné paličky. Nadchly mne svým výrazným, i když tišším zvukem. Už jsou schovány u píšťaly a současných paliček.
Pelyněk roste blízko lidí, je ho dostatek. Ochraňuje nás i místo. Na Slovensku prý byl zvyk dívek být na letní slunovrat opásané právě tímto pelyňkem – palinou.
